Samaje strašnaje słova za apošni čas — heta «błahoustrojstvo».
Voś prychodzić čałaviek u instancyju i robka pytaje: a možna nam tut toje-sioje palepšyć i ŭpryhožyć?
A jamu tak sa źmiainym pryśvistam, u samaje vucha:
— Niejeiejet, nielźzia. No možno błahoussstroiť. I my błahoussstroim!
— A jak heta?
— Vidieł, u nass jesssť pienopłasssstik? Vot im my błahoussstroim ampirčik vaš na prosssśpiektie. Utieplim.
— Tak heta ž urodstva niejkaje?
— Błahoussstrojstvo! Hazosśsilikatik vidieł u nas ležit? Błahoussstroim kosssovssskij zamok. A chočieš i Lidsssskij. Mirssskij opiať žie i Niessśvižskij!
— Nie treba, i tak narmalna! nam by drevy…
— Dierievjev nietu. No jesssť stołby. My vam ich viezzzdie ponassstavim. Budietie mieždu nimi valsśsirovať. A jeŝie sssstiekłopakiet. Jeho my opiať žie - v Mirssskij i v Kossovskij zassuniem…povsśsiudu budiet błahoussstrojenosť. Łoššickij park…
— Nie treba Łošycki park, chaj budzie jak jość!
— Niejeie. U nasss kirpičik pojaviłsśsia. Pomniš tropinku k riekie? Sss horočki?
— Nu, pamiataju
— Dałbaniom so sssstupieniečkami iz plitočki dorohu mietra čietyrie po šššširinie. I ssss bieśsiedočkoj iz biesśsierovskoho kirpiča. Sss kołonnami v samom nizzzu!
— Boža….
— My sssłyššali, vy tam na Kuropatach kriessstiki dierievianyje sstavitie?
— Staviać chłopcy, da.
— Zzzzria. Dierievo sssstrašno hnijet. U nass jesť bietončik i BRSSSSMčik. Oni sssozdany druh dla druha. Oni na ossstrovieckoj ssstancii natrienirovalisssś. Tak čto na Kuropatach my vam błahoussstroim monumientik. Na ssstoletija. Kraśsivyj, udobnyj, hieomietričiesssskij.
— Da nie treba manumiencikaŭ! Vy robicie naš horad padobnym da… padobnym da… nie viedaju, padobnym da…
— Sśsielpo! Pochožim na sśsielpo, hražžždanin. Sśsielpo błahoussstrojennoje. Iz śsilikatnoho kirpičika… Ssśviežiepokrašššienoje… Ssssamoje-sssamoje!
— Ale u nas ža jość architekturnyja tradycyi!
— Kakije u vasss mohut byť tradicii? Vy ssstroili zamki, hraždanin? A my ssstroili śsielpo.